Domů  Tisk

SVOPL - Sdružení výrobců volně prodejných léčiv

Samoléčba v praxi

CO JE SAMOLÉČBA?

Výňatek ze zásad samoléčby (viz www.aesgp.cz) je nezbytným úvodem k detailním informacím.

1. "Samoléčba" je užití volně prodejných léků pacienty k dosažení úlevy od příznaků nezávažných chorob a ke zvládnutí menších a okamžitých indispozic. Součástí samoléčby v praxi je:
   • samopéče a prevence, určeny pro předcházení nemocem i pro udržení zdraví např. po akutní nemoci, po propuštění z nemocnice, od lékaře, i pro pacienty s chronickými nemocemi a termínovou samosprávou
   • zdravé aktivity, životní styl (sportovní činnosti, volný čas atd.)
   • vhodná výživa (typ a kvalita stravy) a vhodná úroveň tělesné činnosti
   • omezení rizikových faktorů, jako je nebezpečný sex, tabákový kouř a rizika životního prostředí
   • samo - rozpoznání zdravotních symptomů, jejich pověřování a ohodnocování ve spolupráci se zdravotníky
   • hygiena (obecnou i osobní)
   • prostředí (životní podmínky, sociální, zvyky atd.)
   • životní styl (sportovní činnosti, volný čas atd.)
   • socio - ekonomické faktory (úroveň příjmů, kulturní smýšlení, zvyky atd.). WHO 1998
2. U všech léků, včetně těch určených k samoléčbě, jsou respektovány stejné standardy EU o bezpečnosti, kvalitě a účinnosti léčiv.
3. Jde o léčení symptomů, kdy lékařská rada a přesná diagnóza není požadována. Je to v souladu s rostoucím přáním každého z nás převzít více zodpovědnosti za své zdraví. Pacient má zájem o své zdraví a aktivně se podílí na péči o své zdraví.
4. Pacient na sebe bere plnou zodpovědnost za svoji léčbu. Je proto důležité, aby si vždy pozorně přečetl příbalové informace.
5. Lékaři a lékárníci hrají jinou, ale velmi důležitou roli - asistují, poskytují rady a informace pacientům o samoléčbě a o jejím racionálním využití. Výrobci léku jsou základním zdrojem informací o svých léčivých přípravcích.
6. Doba po kterou se můžeme sami léčit se může lišit podle okolností, ale normálně by neměla být delší, než 3 až 7 dnů. Pokud se příznaky nezlepší, je třeba navštívit lékaře.
7. Samoléčba není vhodná a měl by být konzultován lékař v následujících situacích:
   příznaky přetrvávají
   
   • zdravotní stav se zhorší nebo se znovu objeví horší než před tím
   • silná bolest nepřestává
   • zkusil jste jeden či více léčivých přípravků bez úspěchu
   • objeví se nežádoucí účinky léku
   • myslíte si, že Vaše příznaky jsou vážné
   máte psychologické problémy jako jsou:
   
   • úzkost
   • neklid
   • deprese
   • letargie
   • vzrušení
   • zvýšená dráždivost
   • Každý i léčivý přípravek, tedy i volně prodejný nebo doplněk stravy, může mít vedlejší účinky. Pokud se pacient předávkuje nebo nevhodně kombinuje léčivé přípravky či doplňky stravy, může si více ublížit než pomoci. Neužívejte větší množství léčivých přípravků dohromady. Čtěte pozorně příbalové informace v případě potíží se poraďte s lékařem či lékárníkem.
   • Při užívání léků dodržujte několik zásad:
     
     • nepřekračujte doporučenou dávku
     • nepijte alkohol
     • vždy doberte předepsanou dávku léku
     • uchovávejte léky mimo dosah dětí
     • čím méně léků užíváte, tím lépe
     • případnou kombinaci s jinými léky nebo doplňky stravy konzultujte s lékaři či lékárníky

• Během těhotenství a kojení se poraďte o užívání každého i volně prodejného léku s lékařem či lékárníkem. Zvlášť opatrní buďte v případě samoléčby dětí a striktně dodržujte pro děti předepsané dávky. Léky s prošlou lhůtou vyhazujte do nádob na to určených (obvykle u vchodu lékáren).
• Rostoucí vliv a rozšiřující se spektrum užití samoléčby ve světě se projevuje i v rostoucí spolupráci zdravotníků. World Medical Association (WMA) a světové samoléčení Průmysl (WSMI).
• Zvětšuje se role pacienta v rozpoznání příznaků a lehčího onemocnění - diagnózy
• Samoléčba pomáhá v zahraničí i u nemocí souvisejících s nejrozšířenějšími příčinami smrti - kardiovaskulární onemocnění, rakovina a dýchací nemoci. Neuropsychiatrické poruchy a zranění budou brzy přidány do tohoto seznamu (Světová zdravotní zpráva 2005).
• Odhadem do roku 2020 budou 2/3 globálních nákladů nemocí čerpány chronickými nemocemi. Většina z nich je přímo spojena s dietou - obezita, diabetes, kardiovaskulární nemoci, sedavý životní styl a užívání tabáku - rizikové faktory a další nepřenosné choroby. (Chopra et al 2002). WMJ_2_59 86.qxd 05.10.2006 14:06 Seite 68.
• Skutečnost, že většina symptomů a stížnosti jsou ošetřeny samo - péčí, byla popisovana jako "ledovec" (Verbrugge & Ascione 1987). Malá část ledovce, který je vidět nad vodou, představuje případy řešené zdravotníky. Z několika studií plyne odhad, že celkově 70% - 95% nemocí je léčeno bez aktivního zákroku lékaře (Dean 1981, syčáci & McGhan 1988, Segal & Goldstein 1989, Vulcovic & Nichter 1997).
• Jestliže, pro ilustraci například pacient absolvuje celkem 3 hodiny kontaktů s lékařem za rok, tak ve skutečnosti provádí pro zbývající 8 757 hodin roku samo - péči. Většinou tak činí s použitím rad od profesionálů (získané během 3 hodin kontaktu), nebo s použitím znalosti a schopností získaných z různých zdrojů.
• Je zřejmé, že je zde stále mnoho příležitostí k zlepšení úrovně vzdělání, samoléčby a prevence. Lékaři by zde měli hrát aktivnější roli a péči o zdraví podporovat a povzbuzovat. Samo - péče představuje důležitou příležitost pro profesionály - zdravotníky - jejich péči ve vůdčí i vedlejší roli.
• Každá osoba má právo na svou zdravotní výchovu, která jí pomáhá ve správném a včasném rozhodování o svém zdraví a o dostupných zdravotnických možnostech, službách, zdravém způsobu života, prevenci atd.
• Vzdělání o samoléčbě by proto mělo také zahrnout informace o zdravém životním stylu a o metodách prevence a pro brzké odhalení nemocí. Osobní odpovědnost každého o své vlastní zdraví je základem. Lékaři mají povinnost aktivně se účastnit vzdělávacího úsilí (WMA Vyhlášení Lisabonu) a monitorování pacientovi samoléčby - zda je optimální. Lékař by měl informovat a pomáhat pacientům zlepšovat jejich zručnost a motivaci.

Podceňování samoléčby plyne z faktu, že analýzu příznaku si provádí pacient sám

Samoléčbu si však pacient aplikuje,

• u banálních a opakovaných onemocnění, která již z vlastní zkušenosti zná,
• u "akutních" případů jen po krátkodobou léčbu než se dostaví lékař,
• či pro zbytek života, jako změnu životního stylu, prevenci a správné zdravotní návyky,
• nebo v případě dlouhodobých onemocnění, kdy jí provádí po poradě a návštěvě zdravotníka, od kterého získal předpis na léky a patřičné informace a materiály k léčbě. Většinu léčby předepsané lékaři, provádějí pacienti sami nebo členové jejich rodiny a lékař kontroluje výsledky při pravidelných kontrolách

Základní pravidla pro správné užívání léčiv

1. Před zahájením užívání léku si přečtěte příbalový leták, který je součástí balení léku.
2. Během užívání dbejte na doporučení lékaře nebo lékárníka (dávkování, délka užívání ..).
3. Tablety, kapsle... nekousejte, nedrťte, nerozpouštějte ani nepulte, pokud to není popsáno v příbalové informaci.
4. Tablety a kapsle zapíjejte dostatečným množstvím tekutiny. Nikoliv alkoholickými nápoji.
5. V případě užívání více různých léků se o jejich společném užívání poraďte s lékařem nebo lékárníkem, a tak zamezíte možným interakcím. Totéž platí, užíváte-li s léky doplněk stravy.
6. V případě přetrvávání nežádoucího účinku popsaného v příbalové informaci, kontaktujte lékáře nebo lékárníka.
7. Dbejte na správné uchovávání léku. Vždy mimo dosah dětí.
8. Neužívejte léčivé přípravky po době jejich použitelnosti - předejte je lékárně k likvidaci.